Cesta do země, která vypadá úplně jinak než jste si ji představovali
Popravdě, čekal jsem cestu do města, připomínajícího Limu - suché, špinavé město s nepořádkem v ulicích, kde lidé, vesměs velmi chudí lidé, se budou snažit najít libovolnou práci - ať už jako taxikáři, prodavači džusu, baterií, či tkaniček do bot. Čekal jsem navíc město nebezpečné, kde se člověk bude bát vytáhnou patu z opancéřované kanceláře. Nic z toho není pravda.
Bogota je nádherné město. Má sice 6 miliónů obyvatel, ale nezdá se mi, že by to bylo znát. Je roztažené do velké šířky - domy jsou vesměs malé - dvě, tři, čtyři patra (snad kromě úplně malého centra, kde je pár mrakodrapů). Hlavně - vše je obklopeno zelení. Mimochodem, Kolumbie je druhým největším exportérem květin na světě.
Všude je tu krásné zeleno - spousta parků se stormy a potůčky. Zeleni tu zřejmě svědčí podnebí, které je v podstatě po celý rok stejné. Teploty od 8 do 20 stupňů - jediné, čím se liší různé části roku, je intenzita srážek. Já jsem tu v období spíše suchem - pravda, ještě mi tu nepršelo, což prý zas tak normální není. Počasí se zde může měnit velmi rychle - kolumbijci říkají, že v Bogotě je možné zažít čtyři roční období v jednom dni.
Všechny budovy v Bogotě jsou postavené ve stejném stylu - z červených cihel. Kontrast se zelení oku prostě lahodí. Trochu to připomíná Londýn a jeho architekturu.
Mám pocit, že místo těch trenclí jsem si měl s sebou vzít pořádný oblek a koupit k němu boty. Lidé tu jsou nečekaně kulturní a to i v porovnání s Evropou. Vesměs se tu chodí v pěkných oblecích, v kravatě a naleštěných botách - a to i v neziskovce, jakou Colnodo (můj hostitel) je.
Tomáš Hoda nedávno posílal odkaz na studii, kde byl žebříček zemí seřazených dle spokojenosti obyvatel. Kolumbie byla druhá a vůbec se tomu nedivím. Oni se prostě k sobě krásně chovají - jsou velmi přátelští a milí. Ještě jsem tu neviděl naštvaného kolumbijce, fakt. Jsou taková jedna velká rodina. Když jde malý Santiago do školky, tak se Julian i Gladys obejmou s učitelkou i maminkama dalších dětí, které zrovna v tu dobu přišly do školy. Lidé v Bogotě jsou smíšení - od tmavších po světlejší, takže tu člověk, narozdíl od Peru, celkem zapadne. Nedokážu posoudit chlapy, ale holky jsou tu nádherné (samozřejmě, s češkama nelze srovnávat - prostě nelze). Všechny mají jednu úchylku - každá se chce s člověkem zdokonalovat ve své angličtině. Docela příjemný!
Julian a Gladys s malým Santiagem jsou rodina, u které tady bydlím. Dvoupatrový dům, velký, velmi pěkně zařízený být - bíle vymalováno, tmavé dřevo, krb, dřevěná střídmá výzdoba, čisto. Mám samostatný pokoj a víceméně svůj vlastní záchod s koupelnou. Dvě koupelny je, jak jsem pochopil, standard. Ono také nedat si ráno sprchu se považuje za neslušné - stejně jako přijít druhý den ráno do práce ve stejném oblečení, jaké jste měli včera. Zprvu jsem si zoufal, protože jsem netušil, v čem půjdu ve středu do práce. Naštěstí však dvakrát týdně přijde domů paní, která s námi posnídá, pak poklidí, umyje nádobí a hlavně - vypere.
Tady vůbec mají pro všechno nějakou tu paní či pána. Každé ráno před domem jsou dvě paní, které zametají. Při výjezdu z areálu domů je tu pan že security, který otevře bránu a slušně se s námi pozdraví. Odpad se tu recykluje - vše co jde zrecyklovat se však hází do jednoho koše. Ten se pak odnese další speciální paní, která pro celý blok domku odpad správně roztřídí.
Dokonce I v Colnodu máme paní, která nám vaří kafe či čaj a když zrovna nemá co dělat, tak leští dveře a uklízí záchod (což vede k tomu, že se na záchod téměř nedá dostat).
Pohyb auty po silnicích je trochu (dost) chaotičtějsí, než u nás - s Limou se to ale nedá srovnávat. Lidé tu alepoň nemají ve zvyku při jízdě držet zmačknutý klakson, čímž jistě ušetří za rehabilitaci namožených šlach.
Protože doprava už byla neúnosně hustá, zavedli dvě opatření.
V neděli tu navíc od 7 do 14 zavírají pro auta asi čtvrtinu ulic, takže z ulic se stávají místa, kde se lidé setkávají, snídají na zahrádkách, či sportují. Ještě jsem nezažil - nemohu posoudit.
Říkají, že jedí hodně ráno a v poledne, večer pak méně. Mně tedy nepřijde, že by se zrovna ráno nějak přecpali, ale fakt je, že oběd je pořádný. Ke snídani jsou skoro vždy vajíčka - vždy ale s čerstvým džusem právě vymačkaným z ovoce - pomeranč, mandarinka, papaya, marakuja, ucua a nespočet dalších druhu, které jsem předtím nikdy neviděl.
Na oběd se chodí vždy do restaurace a to docela hromadně - vždy tak 6-8 lidí z Colnoda. Restaurací je tu spousta a přes poledne poměrně plné. Jsou to spíš takové luxusní jídelny, protože mají většinou jen jedno jídlo a když už jich mají více, tak stojí všechna stejně a platí se pak u východu. Jídlo tu nezačíná na žádný povel - se startem jídla na sebe zrovna moc nečekají.
Definitivně jsem si potvrdil, že jste všichni hltouni - tady mám jídlo snědeno jako první.
I zde je spousta lidí, kteří se o vás starají. Přijdete do té nejzapadlejší restaurace (ve které se mimochodem nikdy nekouří) a nahlásíte počet lidí. Je na nich, aby vás usadili, přerovnali stoly, ... Jsou tu i samoobslužné restaurace, což znamená, že si sice musíte jídlo na tác naskládat sami, ale ten už vám nějaká pěkná mulatka odnese ke stolu.
Po obědě se jde do vedlejší kavárny na kafe, nebo se jen tak courat po městě. Na oběd tu mají hodinu, tak proč si ji neužít. Objednáte-li si v kavárně po obědě kafe s mlékem, koukají na vás jak na exota (vyzkoušeno). Kafe s mlékem se přeci pije až po třetí hodině. Po obědě se pije tinto (malé černé kafe), či aromatica (bylinkový čaj).
Normální pivo je 350 ml, v některých podnicích však nosí pivo v "žirafách" - třílitrových válcích, že kterých si jej poté hosté rozlévají. Pivo v kombinaci s aquardiente (= "ohnivá voda" připomínající anýzovku) a latinskoamerickou veselou hudbou je schopno přimět k tanci i jinak netančící individua. Nutno říci, že všichni zde jsou výteční tanečníci. Vy byste se možná chytali. Já ne. Rumbou (na jejíž kroky bych si myslím vzpomněl) tu nazývají tanec, jako takový. Taneční kroky se však velmi liší v závislosti na tom, zda se jedná o vallenato, merenque, regeton, salzu, tropical music a další nespočet druhů, mezi kterými neomylně rozlišují. Ještě, že se umí tvářit, že jim nevadí, když člověka nejdřív učí kroky.
Na oběd tu je vyhrazena hodina, což však neznamená, že je na úkor pracovní doby. Ve firmách se obvykle pracuje osm hodin plus hodina na oběd. Navíc ale pracují i čtyři hodiny v sobotu. V Colnodu (ale i většině jiných organizací) se dohodli, že v sobotu pracovat nebudou, ale přidají si hodinu každý den. Pracují tedy od 8 do 18 hodin. To však Vaškovi neříkejte ;-)
Colnodo je velmi příjemná organizace, plná skvělých lidí, jímž vládne "taťka" Julian. Jedním z nejzajímavějších projektů, které nyní dělají je "Internet for accountability project". V rámci projektu je kolumbijským městům nabídnut redakční systém (přednastavených asi 20 webíků v ActionApps) sloužící ke zveřejňování informací o veřejných zakázkách, městských akcích a novinkách. Cílem projektu je prostřednictvím sdílení informací snížit korupci a přiblížit město lidem.
Město spolu se systémem dostane širokopásmové satelitní připojení k internetu na dva roky. Na oplátku se zaváže publikovat informace o veřejných zakázkách,... Nepublikuje-li, je mu připojení odebráno.
Systém nyní funguje v 287 městech. Cílem je 476 na konci roku. Města nejsou tlačena do toho, používat redakční systém od Colnoda, na druhou stranu - jiný systém tu neexistuje a Colnodo navíc má tým školitelů, kteří pak mají nastarosti jednotlivá města. Školitelů je nyní asi 150.
Poslední čtyři roky tu vládne president Uribe a zrovna minulé pondělí nastupoval do úřadu na druhé volební období. Za jeho vlády se podařilo udělat obrovské pokroky v bezpečnosti - 100% území je teď kontrolováno vládou (=armádou a policií), lidé mohou cestovat auty z města do města, ročně je gerilami zabita polovina lidí oproti dřívějšku. Je to tedy velká změna. (Na pěkný popis vzniku levicových geril jenom odkážu - viz Britské Listy).
Ne všichni jsou spokojeni. Uribemu vyčítají nerespektování lidských práv (stačí člověka označit za člena gerily a už má problémy). Lidem se nelíbí ani to, že všechny peníze (jejichž velká část pochází z USA jako příspěvek na boj proti narkomafii) investuje právě do policie a armády a boje proti narkotrafiku. To vše na úkor investic do vzdělání a sociálních programů. Vyčítají mu, že je slouhou USA, které tu zrovna v lásce nemají. Na druhou stranu je to však první president, který se snaží s bezpečností v zemí něco doopravdy udělat, říkají jiní. Na druhé volební období už také slibuje příkon k investicím sociálním a lidé si myslí, že to může myslet vážně.
Každopádně policajt či voják je tu na každém kroku - lezete-li do busu, zkontrolují vám obsah batohu; stojí kolem silnic, před obchodními domy, ...
Julian o sobě prohlašuje, že je trochu paranoik, jeho přátelům se staly roztodivné věci, jemu však zatím ne. Ani se nedivím - jedete-li s ním v autě, je vždy zamčené. Batůžky jsou vždy v kufru, aby nebylo vidět, že nějaké máte. Na červenou se za tmy nezasatavuje (ono vůbec ta červená tady znamená spíš něco jako "bylo by dobře zpomalit - z bočních ulic pojede pravděpodobně více aut, než obvykle"). Blok domů je vždy obehnán vysokým plotem a dovnitř vás pustí človíček z ochranky. Jsou prý v Bogotě čtvrti ,kam by normální smrtelník nevkročil. Bogotu jsem docela procestoval, nic takového jsem tu neviděl, ale věřím. V Kolumbii je 12% nezaměstnanost. Navíc je to země, kde svůj domov muselo (zejména kvůli gerilam a narkomafii) nedobrovolně opustit 3 milióny lidí (což Kolumbii řadí na druhé místo hned za Afganistán). To se někde musí projevit - Ti lidé nemají moc co ztratit.
Omlouvám se za absenci diakritiky - psal jsem to notebooku, kde bez instalačního CD (Windows) není možná nainstalovat českou klávesnici :-(
Doplněno: Texty jsem teď prohnal skriptem Ohákování, který háčky sám doplnil - díky!